aneb na Zelený čtvrtek jak jinak než zeleně
Nebojte se, nezblázdnila jsem se. 3D tisk opravdu existuje a věřím, že vás nadchne stejně tak jako mě. 3D tisk je totiž prostředek na výrobu snad čehokoliv a jestli jste o něm ještě neslyšeli, tak budete čubrnět, co všechno jde touto technikou vytvořit. Mě to posadilo na zadek. Proč LOHAS vysvětlím později.
A jak jsem se k 3D tisku dostala? To bylo tak…
Koukám se synem na pokračování seriálu Arabela, v které se objevuje úžasná postavička, strýček Pompo. Byla jsem z něho nadšená už jako malá a i teď si říkám, jak je to dokonalá pohádková bytost. Zasadí semínko, zalévá, okopává a vyroste mu, co si jen zamane. No není to dokonalý!? Žádná ekologická či uhlíková stopa, na výrobu a dopravu domů nepadla ani kapka ropy, výrobní náklady mizivé… Prostě super! To by se mi taky líbilo. Nejsme ale v pohádce a já nemám ani kouzelný plášť ani prsten. Povídám to manželovi a on mi připomíná, že přeci znám 3D tiskárnu, že to je skoro takový strýček Pompo 21. století. No jo, má pravdu! A už mi to šrotuje v hlavě a vymýšlím, co a jak si vytisknu jako první?
Nastává fáze průzkumu a studia. Zapínám počítač, projíždím internet, vyskakuje na mě desítky odkazů… grrr, tolik informací, jak mám poznat, které jsou ty, co potřebuju, když mám na to asi tak 20 minut než se bude jedno či druhé dítě dožadovat mojí pozornosti? Dočítám se spoustu zajímavých věcí a ač to na první pohled vypadá jako sci-fi, s 3D tiskem se dá opravdu čarovat a nemusím být ani v pohádce…
***
Pohádka? Sci-fi? Blízká budoucnost s domácí 3D tiskárnou…
Už jsem babička. Sedím v houpacím křesle, které mi manžel vytiskl k Vánocům. Mám ho moc ráda! I křeslo 😉 Šaty podle mého návrhu mám od něj slíbené k výročí… Přichází snacha. Vnučka jede na tábor a potřebuje nové holínky. Staré, které sice vypadají jako nové, jí jsou malé. Ach jo, rostou jako z vody. Naštěstí je mám od minula uložené v počítači, jen zvětším velikost a za hodinu budou hotové. Když jsem u toho, vytisknu rovnou i autíčko pro vnuka. Bude mít narozeniny. Tiskárna vytiskne jednotlivé díly, takže je to zároveň stavebnice. Mám ráda interaktivní hračky. Navíc on pořád něco rozbíjí nebo ztrácí a když bude hračka z 3D tiskárny, vytisnu jen poničenou nebo ztracenou část a nemusím vyhazovat celou krabici a kupovat novou. A co se týká ekologie, jsem v klidu. Tisknu z bioplastu (kompostovatelného plastu vyrobeného z kukuřičného škrobu PLA), takže se ztracené dílky za pár let sami někde v pohodě rozloží. Dort vytisknu až v den oslavy. Je to neuvěřitelné, ale tiskárny jsou i na jídlo.
Bydlíme v pasivním domě, postaveném technologií 3D tisku, jak jinak. Jezdíme v elektromobilu. Já mám konečně svoji pracovnu se všemi vymoženostmi na tvoření. Spousta z nich je dle mého návrhu vyrobená na 3D tiskárně. Například tato památeční sada razítek. Jó to byly časy. Vše jsem složitě hledala na internetu nebo po obchodech, platila za poštovné a dopravu, objednanou věc vyrobili kdesi v Asii, cestovala půl světa, x-krát jí do něčeho museli zabalit a vybalit, a těch litrů ropy co se spotřebovalo na její vyrobení a dovezení až před moje dveře raději nepočítat. Ekologickou a uhlíkovou stopu za sebou tedy zanechala jako kr… no a to ještě nepřemýšlím nad tím, co se s ní stane, až umřu a děti ji vyhodí. Kdo ví, jak dlouho se bude někde rozkládat.
Příští měsíc jsem objednaná na operaci. Pan primář mi doporučil nový model vyrobený pomocí 3D tisku. Dokonce nebude jen z plastu, ale i z živých tkání. Jsou to věci, až člověk valí oči.
Jsem ráda, že se našli peníze na rozšíření 3D tiskáren i do rozvojových zemí a zemí postižených válkou. Díky geniální myšlence a projektu RepRap (a můžeme být hrdí, protože za ním stojí čech Josef Průša), že tiskárna umí vytisknout sama sebe, si koupí jen jednu a ostatní si vytisknou. Dokonalý systém! Pořizovací i výrobní náklady jsou velmi nízké a výroba je tedy dostupná a použitelná všude. Vyrábějí si pomocí ní filtry na vodu, protézy pro ty, kdo přišeli o ruce a nohy šlápnutím na granát…
„Babi, a jak to všechno funguje a co si můžu ještě vytisknout?“ ptá se mě vnučka.
Jak to funguje? Víš jak jsme spolu dělaly vánoční dekorace tavnou pistolí? Tak si představ, že ta roztavená hmota bude barevná a budeš s ní kreslit jakýkoliv tvar a vrstvit ji jako točenou zmrzlinu tak dlouho, dokud nebudeš mít to, co chceš. A můžeš si vytisknout i to, o čem se ti ani nesnilo. Neboj, nemusíš nic vymýšlet, ani modelovat v počítači. Na internetu existuje nekonečná databáze. Jen si vybereš, stáhneš a vytiskneš.
***
Nechtěla jsem, aby zůstalo jen u snu. Proto jsem ho začala plnit a realizovat. Sedla jsem k počítači, našla model obrouček na brýle, co se mi líbil, změřila si svoje brýle (kvůli velikosti) a hledala, kam mám poslat objednávku. Na foru pro podporu 3D tisku (tady) jsem našla mapu s lidmi, kteří nabízejí 3D tisk na jejich tiskárně, oslovila jsem toho, který byl nejblíž, a druhý den jsem si mohla obroučky vyzvednout.
Voila…
A proč zrovna brýle? Myslím si, že tohle je druhý, vyšší level „eko-přemýšlení“. Všude se jen řeší věci denodenní spotřeby (potraviny, kosmetika, oblečení apod.), ale kde a jak vzniknou a kam se podějí věci třeba jako módní brýle, elektronika atd., které stojí tisíce a kupujeme si je také pravidelně (i když v horizontu několika let), už nikdo neřeší. Zajímavé je sem tam mrknout na „The Story of Stuff Project„. Obroučky na brýle z 3D tiskárny mě přišly na 100,- Kč (ty co nosím stály 3.400,-). Výrobní náklady jsou ale prý jen cca 20,- (kdybych si je tiskla doma na své tiskárně).
Závěr? Mám dobrý pocit, že mi je nevyrobili desetileté čínské děti a necestovaly přes půl světa. Brýle si mám možnost navrhnout dle svého obličeje, nikde netlačí, takže mi sedí napoprvé, neběhám ve stresu po optikách a ušetřený čas mohu věnovat rodině. Na pultech neleží desetitisíce výrobků, které nikdo nekoupí a které skončí v odpadu aniž by je někdo použil. A to, že ušetřím (koupím jen skla) je příjemný bonus.
***
3D tisknárnu doma ještě nemáme, ale doufám, že brzy to bude běžná věc, stejně jako třeba lednička. S touto technologií výroby si pořídím jen to, co skutečně potřebuju a hlavně to nemusím shánět v milióně obchodů, najet desítky kilometrů a projet litry benzínu. Už nebudu muset řešit, kde mám koupit misku ve stejné barvě a designu jako mám skleničky, prostě a jednoduše si ji vytisknu. Proto mě 3D tisk skutečně nadchnul a vidím v něm budoucnost. Představuje pro mě další krok k tomu, jak žít víc LOHAS.
***
Co a proč LOHAS?
LOHAS je zkratkou Lifestyles of Health and Sustainability, což se dá přeložit jako zdravý a udržitelný životní styl. Nežiju striktně eko ani bio a vždycky jsem říkala, že není potřeba, aby lidi vyhodili mobil a odstěhovali se do jeskyně. Stačí když budeme žít tak, abychom se za sebe nemuseli stydět, s ohledem na okolí a zapojíme zdravý selský rozum. To ve zkratce hlásá i LOHAS a proto je tento životní styl pro mě tak akorát.
***
Článek je součástí soutěže Lohas Blogger 2014, který organizuje LOHAS magazín. Zapojilo se do ní 30 blogerek a budou rozdány tři ceny. První dvě ceny udělí porota, třetí vítězný článek vyberou čtěnáři.
Pokud se vám můj článek líbil, můžete mu už teď dát Like/To se mi líbí na Facebookových stránkách magazínu LOHAS (v porovnání s ostatními blogy mám ale tak málo fanoušků, že se o tom sice dá pochybovat, ale na druhou stranu já jásám u každého lajku, takže mi přinejmenším zlepšíte náladu) nebo hlasovat tamtéž a pomoci mi získat 3. cenu. Hlasování bude probíhat od 20. 4. do 30. 4. 2014 v albu LOHAS BLOGGER 2014 a můžete vyhrát krásný dárek (hlasování pro můj článek tady).
OFICIÁLNÍ MOTTO:
„Žijte zdravě, užívejte s mírou, myslete na planetu a myslete na lidi. Buďte upřímní k sobě i svému okolí, žijte na rovinu a natolik udržitelně, abyste se za své jednání nemuseli stydět. A do pojmu „jednání“ započítejte cokoliv, co děláte během dne, to, co doma jíte, jaký odpad za sebou zanecháváte, v čem perete, čím jezdíte, jak mluvíte s lidmi, případně jaké zlo/dobro předáváte vašim dětem. ŽIJTE LOHAS!“
***
P.S.: Původně mě napadlo napsat článek v duchu „Obyčejný LOHAS den obyčejné matky“ o tom, jak používám látkové plínky, vyrábím se synem hračky, nakupuji se síťovkou u místních farmářů, jak se nesmyslně vyváží naše produkty do zahraničí a ty stejné se dováží, jak jsem se stále ještě nedostala k používání ekologických pracích a čistících prostředků, jak vychovávám své děti, jak máme úsporné spotřebiče, jak nakupuju oblečení v sekáči nebo na burze, jak jíme domácí vajíčka, jak třídíme odpad, jak… no prostě seznam byl dlouhý.
Pak mě ale napadlo, že už vlastně všichni kolem mě toto všechno vědí a snaží se tak žít. Navíc jsem ráda, že jsem o tom nepsala, protože o spoustě věcí napsaly jiné blogerky a já bych se jen zbytečně opakovala. Chtěla jsem, aby můj článek byl kreativní a hlavně inspirativní a to se mi snad povedlo 🙂
Co byste si vytiskli jako první? Jak moc žijete LOHAS?
EDIT 2. 5. 2014
Ceny soutěže LOHAS BLOGGER 2014 jsou rozdány. Vítězku 2. ceny bych také vybrala a 1. místo jsem si tipla dobře. Všem gratuluji! Vyhrály zaslouženě. Přehled vítězů zde.
A co víc… můj článek je v TOP 12!!! Juchů!