Řeknu vám, že už ani nevím, proč a jak mě napadl zrovna semafor, ale myslím, že je to nápad dost originální a i ztvárnění se nakonec povedlo.

Omezujících faktorů při vymýšlení bylo hodně. Ležela jsem v posteli a říkám si: „Je to kostým do školky, což znamená, že v tom bude skoro celý den a musí si v tom umět dojít sám na záchod. Nechce mít nic na hlavě, takže tím odpadají všechna zvířátka a masky ze života – profese či historické postavy (loni byl za piráta a jelikož pirátský klobouk u něj neprošel, vypadal bez něj jak nepovedený klaun). Navíc chci, aby byl originální (pirátů bylo loni na plese nejmíň osm). A hlavně se mu ten převlek musí líbit, aby ho chtěl mít na sobě…“

Promítala jsem si věci, co mám doma, z kterých by šlo něco vytvořit a neopomíjela v přemýšlení zahrnout hodnocení složitosti masky. Nemůže to být nic moc složitého. Musím ji zvládnout vyrobit jednoduše a navíc rychle. Mám mám málo času a energie.

A „cink“ napadl mě semafor. Když jsem to druhý den říkala s nadšením synovi, jestli by nechtěl jít za semafor, očička se mu rozzářila a od té doby nemluvil o ničem jiném. Dnes už to jsou dva roky a v kostýmu semaforu půjde ten mladší.

Postupovala jsem takto: 

1. Vzala jsem manželovo staré triko, ustřihla rukávy, začistila kraje, zúžila.
2. Ustřihla jsem si dva černé obdélníky a tři barevná kola. U obdélníků jsem nechala 0,5 cm na založení, u kol 1 cm – 0,5 cm na jedno založení kvůli třepení okrajů a 0,5 cm na založení při přišívání na černý obdélník.
3. Okraje jsem založila, aby se netřepily.
4. Kola jsem přišila ručně k černým obdélníkům. Na jednom obdélníku jsem kola malinko vycpala umělým vláknem z polštáře.
5. Černé obdélníky jsem přišila na stroji k tričku. Dopředu s vycpanými koly, dozadu bez výplně.

Jednoduchý stručný návod švadlenky jistě pochopí.

Rady a tipy:

Kdybych měla, použila bych filc. Netřepí se a nemusí se tedy zakládat.

Já mám na svůj dětský karneval špatné vzpomínky. Celé dny jsem se parádila a vyráběla korunky a nakonec jsem byla maminkou navlečena do muchomůrky. Chápete to? Holčičku, která se parádí, snaží být krásná, chce být dokonalá, přestrojit za blbou houbu a ještě k tomu jedovatou, kterou všichni odkopnou?! Kostým se mamce sice výtvarně moc povedl a houba jsem byla jediná (princeznou byla každá druhá), ale šrám na dětské dušičce to nesmaže. Babičce se mě druhý rok asi zželelo a vyfintila mě za vysněnou princeznu. Korunku si dodnes pamatuji, přecházel z ní zrak.

Snad na mém synovi nezanechá semafor žádné stopy

Za co jdou vaše děti? Jaký kostým jste měli vy, když jste byli malí?

Možná si říkáte… tomu mladšímu dá osvědčený semafor a za co půjde ten starší? Prozradím vám, že jsem vymyslela , že se pokusím vyrobit kostým kostičky LEGA. LEGO je teď u nás velká vášeň. Jak to dopadlo a jestli plán vůbec vyšel, napíšu zas někdy příště

1. Chodím spát nalíčená.Večerní únava a lenost je někdy silnější než já a tak když si vzpomenu až v posteli, do koupelny se nevracím. Moje kosmetička říká, že z neodlíčených očí jsou brzy pod očima pytle a vrásky. Já se ale líčím málo. S dětmi takřka vůbec, takže je to spíše velmi výjimečná situace. Doufám tedy, že se mi vrásky a pytle ještě nějakých pár desítek let vyhnou

2. Dětské prádlo peru spolu s dospěláckým v normálním pracím prášku. Pračka je u nás skoro v denním provozu. Oblečky na syny potřebuji mít všechny k dispozici co nejdříve a proto je sem tam šoupnu i do „normální“ várky.

3. Nepoužívám deodoranty ani antiperspiranty. Používám raději parfémy a toaletní vody. Nevím, kam se výzkum pohnul, ale po varovné kampani, že něco z těch dvou způsobuje rakovinu, nepoužívám raději nic.

4. Jsem posedlá pořádkem. Nemám namysli, že doma nemůže být snítko prachu. Mám na mysli organizaci a řád. Každá věc má své logické místo. Věci na poličce musí být vyrovnané ve stejných rozestupech. Miluju krabičky, šanony, pořadače a jiné všemožné organizéry. Jsem prostě Panna.

5. V kuchyni mi pořád něco padá. Znáte Julii Child? Koukněte na ni. To jsem přesně já. Ale když je to nakonec dobré, tak co

6. Jsem závislá na počítači a internetu.Někdy mám takový absťák, že když manžel není doma, posadím syna k pohádkám a sednu k počítači. Na mobilu kontroluju maily a facebook, kdy to jen jde. Zakažte chytré telefony!

7. Používám plesnivé jídlo. Nevím, jestli se vám to už stalo, ale mě X-krát. Začnu vařit, postupně vyndavám suroviny z ledničky a BÁC. Plíseň. Co teď, když surovinu NUTNĚ potřebuju? Půlka oběda rozvařená a surovinu nejde ničím nahradit a bez ní to taky nemá cenu. Reklamace mi v tu chvíli asi taky nepomůže. Neříkejte to manželovi, ale já prostě tu plesnivou část odříznu a zbytek použiju. Promiň, zlato, vím, že se to nemá.

8. Nesnáším zázvor, lékořicové bonbóny, kyselé zelí, celer a bůček, vlastně cokoliv co jen trochu zavání tlustým masem. Omlouvám se jejich milovníkům, ale za sebe říkám fuj.

9. Miluju majolku a tatarku. Asi nikoho nepřekvapí, když řeknu, že mám ráda sladké. S čokoládou hřeším skoro každý den. Ráda blízám krémy, na kávě se šlehačkou je nejlepší šlehačka. Mým druhým hříchem jsou majolka s tatarkou. Kdykoliv, kdekoliv s čímkoliv.

… A v neposlední řadě musím přiznat: Nevím, proč se tomuto tipu článků říká TAG. Vím, co TAG znamená, a kde a jak se používá (klik), ale neptejte se mě na to, proč tento tag nemá žádný tag, tedy značku, kategorii, štítek… jak chcete. Vypozorovala jsem, že mezi blogerkami se vždycky jedná o článek tipu dotazník, rozhovor apod. Takže kdo ví, jak to vůbec je a třeba TAG znamená něco jiného než tag.

Uf… Tak a je to venku. Doufám, že to víc čtenářů přiláká než odradí

Jste na tom v něčem podobně? V čem vybočujete z řady vy?

Hurá do toho a půl je hotovo. Vypněte hlavu a pojďte si vyrobit stylové zimní/plesové vločkové/hvězdičkové náušnice. S mým vychytaným návodem se vám to povede určitě napoprvé.

Na šesticípé hvězdičky budete potřebovat:

• Korálky rokail – 60ks (v návodu zelený, žlutý a červený korálek)
• 12 ks větších korálků nebo ohňovek (v návodu růžový korálek)
• 2x náušnicový háček (ev. 1x spojovací kroužek, kdybyste si chtěli udělat přívěsek)
• Vlasec tloušťky 0,25 mm o délce cca 50 cm nebo jehlu a nit na šité šperky
• Lak na nehty
• Nůžky

Postup – legenda k obrázkovému návodu:

1. Na vlasec navlékněte 1 zelený a 3 růžové korálky. Udělejte uzlík, vznikne trojúhelník. Vlasec provlékněte ještě jednou zeleným a prvním růžovým korálkem.
2. Na vlasec navlékněte 2 růžové a 1 zelený korálek. Vlasec provlékněte ještě jednou třemi růžovými korálky (jeden „starý“ a dva „nové“).
3. Na vlasec navlékněte 1 zelený a 2 růžové korálky. Vlasec provlékněte ještě jednou jedním růžovým („starým“), pak zeleným a růžovým („novým“) korálkem.
4. Na vlasec navlékněte 2 růžové a 1 zelený korálek. Vlasec provlékněte ještě jednou třemi růžovými korálky (jeden „starý“ a dva „nové“).
5. Na vlasec navlékněte 1 zelený a 2 růžové korálky. Vlasec provlékněte ještě jednou jedním růžovým („starým“) korálkem, a pak zeleným („novým“) a ještě růžovým („novým“) korálkem.
6. Na vlasec navlékněte 1 růžový (v návodu odlišený puntíkový) korálek. Pak vlasec provlékněte ještě jednou jedním růžovým („starým“) korálkem. To je ten z první trojky, který jste navlékali na začátku. Pak navlékněte 1 zelený korálek (v návodu odlišený puntíkový). Vlasec provlékněte znovu starým růžovým a nakonec znovu novým velkým korálkem (v návodu odlišený puntíkový).
7. Na vlasec navlékněte 6 malých rokailů (na obrázku žluté korálky). Čtvrtým od vrchu provlékněte vlasec znovu směrem ze shora dolů. Nakonec provlékněte vlasec opět tím stejným velkým korálkem, kterým prochází vlasec před tím, než jste začali navlékat tyto malé žluté korálky. Navlékněte 1 rokajl – červený korálek a vlasec provlékněte dalším růžovým korálkem. Postup opakujte nad všemi šesti „cípy“ hvězdičky, tedy celkem 6x nad velkými korálky, které vyčnívají z kruhu.

Tip: Uzlíky vlasce je dobré vždy zakápnout bezbarvým lakem na nehty. Lépe drží a nerozvazují se.

OSMICÍPÉ HVĚZDIČKY

Pro osmicípé hvězdičky budete potřebovat o pár korálků víc. Při výrobě zopakujte ještě jednou krok 4 a 5. Pak teprve udělejte krok 6. Bod 7 budete opakovat 8x.

A budete HVĚZDY!!!

Jak se vám dařilo? Jak vám náušnice sluší? Nebo je dáte někomu jako dárek?

 

Jestli už přemýšlíte, kam letos vyrazíte na dovolenou, ráda bych se s vámi podělila o jeden tip. Před pár lety jsem si s rodinou dopřála relax na Slovensku. Konktrétně v srdci Demänovskej doliny, která je jednou z nejkrásnějších a turisticky nejzajímavějších dolin Slovenska. Na jejím konci se vypíná majestátní nejvyšší vrch Nízkých Tater – Chopok, a i v okolí najdete spoustu zajímavých míst… no, celkově je tam moc pěkně Na rodinnou dovolenou ideální.

Ubytování

Byli jsme ubytováni přímo pod vchodem do Demänovské jeskyně svobody v Relax Hotel FIM. Hotel má stále v nabídce zajímavé akční nabídky, takže se dá pobyt pořídit za velmi zajímavou cenu včetně jídla a relaxačních procedur. My vychytali akci 1+1 zdarma, takže jsem jela zadarmo. Chce to sice sledovat jejich stránky, ale vyplatí se. Manžel zkoušel vtipkovat, že platit budu já z rodičáku a zadarmo pojede on, ale v rámci rodinného rozpočtu je to stejně jedno.

V hotelu je krásná herna pro děti, bazén, suchá a parní sauna, vířivka, místnosti na procedury, restaurace, společenská místnost, posilovna… však kdo chce, koukne na jejich stránky.

Pokud máte rádi ubytování spíše v chatě nebo chalupě, hezké a stylové ubytování v Liptově naleznete na www.chaty-a-chalupy.cz

Demänovská jaskyňa svobody

Jasně a stručně. Tuto jeskyni prostě musíte vidět! Právem je to nejnavštěvovanější jeskyně na Slovensku. Oproti jeskyním, co jsem do té doby viděla u nás, je ohromná. Žádné malé chodbičky, okouzlující velké dómy, jezírka, řeka. Nádhera. Oficiální stránky a veškeré info k návštěvě zde.

Nejvyšší vrch Chopok a lyžařské středisko Jasná

V létě je možné se vyvést lanovkou na Chopok. V době naší dovolené byly lanovky mimo provoz. Upřímně jsme toho ani nelitovali, protože cena 10€ nebo dokonce 18€ nám byť za hezký výhled přišla docela dost.

Kdo má rád lyžovačku, může vyrazit do Demänovské doliny i v zimě. Lyžařské středisko tam roste jak houby po dešti. Při prohlídce areálu jsme si s manželem říkali, že nevíme, jestli tam už není víc hotelů a lanovek než sjezdovek. Jestli to vyzkoušíte, dejte prosím vědět, jak se tam lyžuje.

Ovčí farma

Na zpáteční cestě jsme se zastavili na ovčí rodinné farmě Salaš Krajinka. Stavovali jsme se tam hlavně kvůli synovi, protože jsou zde zvířátka a sbírka traktorů. To je jeho. Sobě jsme si udělali radost domácími produkty – buchtami, máslem, parenicou, korbáčiky a tvarohem. Zvlášť z toho domácího másla jsem nadšená. To jen tak někde nemají. Překvapily mě i adekvátní ceny. Nějakou parenicu jsme totiž kupovali i v supermarketu, ale tam byla cena vyšší.

Další tipy na výlety do okolí za hezkého počasí

• Múzeum liptovskej dediny Pribylina
• Archeologické múzeum v prírode Liptovská Mara – Havránok
• Hrad Likava
• Hrad a kaštieľ Liptovský Hrádok
• Bobová dráha

A na závěr něco pro milovníky vodních radovánek

• Tatralandia
• Termální koupaliště Bešeňová

Teď už žádnou dovolenou naplánovanou nemáme. Čekají nás ale zase jiné radosti. Do té doby se budu kochat těmito fotkami.

Jezdíte na Slovensko? Máte tip na výlet či místo na příští dovolenou? Kde si dopřáváte relax?

• Cesta ke štěstí
• Jak dosáhnout cíle
• Tajemství nebo známá letitá pravda?
• Jak (jsem se rozhodla) se sebou něco dělat
• Jak se pohnout z místa

Myslím, že se ale velmi hodí, že jsem ho dokončila právě na začátku roku, kdy přemýšlíme, co se nám za uplynulý rok povedlo či nepovedlo, děláme si předsevzetí a plány do roku nového…

V mé životní krizi mi přišla do ruky kniha The Secret (Tajemství) od Rhonda Byrne. Letos na jaře jsem byla v takovém blbém psychickém rozpoložení, že jsem ji vytáhla z knihovny a přečetla podruhé. Při prvním otevření mi kniha přišla jen jako soubor citátů, nic jiného. Po přečtení jsem si řekla, že to, co jsem se dozvěděla, přeci není žádné tajemství, ale letitá známá pravda a základ náboženství a všech možných filozofií. Řídíme se jí ale? Žijem tak? Protože na spoustu věcí, co se v ní píše, zapomínáme, má kniha svůj půvab a význam si ji přečíst!

Všemocný vesmír

Podstatou tajemství v knize The Secret je všemocný vesmír. Náš vesmír je zde přirovnáván k samoobsluze, ve které si můžeme vybrat a nakoupit cokoliv, vybrat si svůjosud. My sami jsme schopni si pomocí svých myšlenek přitáhnout své sny a cíle a proměnit je v realitu.

Když si něco takového ale člověk přečte, přivádí ho to k pochybnostem. Začne přemýšlet: „Copak si lidi přejí špatné věci? Copak chtejí být nemocní, stát se bezdomovci…“ Princip této filozofie je ale ten, že nevíme, zda se právě těchto věcí nebáli a neříkali si: „Bojím se, abych nebyl nemocný…“ čímž to k sobě přivolali.

Když se kouknu do minulosti, moje osobní zkušenost se s tím shoduje. Na svatbu jsem si „naprogramovala“ hezké počasí a ono opravdu bylo. Na státnice jsem si vsugerovala, koho budu mít v porotě, a oni tam opravdu byli. Jednoduše jsem nad špatnou variantou vůbec nepřemýšlela. Prostě jsem si řekla, že na svatbě bude hezky a že v porotě bude ten a ten a basta. I když si to uvědomuji až zpětně, fungovalo to!

Temná strana

Špatným věcem se ale věří líp. Všimli jste si toho? Vidím symboliku i v historii. My, jako stále utlačovaný národ, který shazuje patetismus a další věci, s kterými například Američani nemají vůbec žádný problém, nemáme v krvi si přirozeně věřit, být sebevědomí. Dějiny a rodiče nás vychovávají/vychovali spíš podřízeně, tzv. držet hubu a krok a ne jako bojovníky, kteří se snaží prodrat nahoru. To je potřeba změnit!

Cesta ke štěstí začíná jak jinak než u změny. Chce to nestěžovat si! Tím, když vyslovujeme to, co špatného se nám stalo, přitahujeme zase jen špatné věci. Důležité je vytlačit pochybnosti a překážky z našeho podvědomí. Musíme popřít všechna vsugerovaná negativa na svoji osobu, která jsme si přinesli třeba z rodiny a přepsat je dobrými. Jednoduše, když nezměníme sami sebe, nemůžeme čekat, že se něco změní.

„Největším šílenstvím je dělat stále stejné věci a očekávat jiné výsledky.“ A. Einstein

Změňme sami sebe

Naše nitro, pocity, emoce, myšlenky… to je náš život, to jsme my navenek! Možná vám to bude připadat hloupé, ale moje rada proto je: Mít rád sám sebe! 

Možná rukou osudu jsem si k sobě přitáhla druhou knihu, tentokrát od českého autora Mirka Vojáčka s názvem Universální zákony života. V něčem je podobná americké The Secret, ale je znát, že je psána Čechem pro českou náturu, českého čtenáře, s příklady ze života, který je nám blízký. V této knize jsem našla spoustu rad, jak… žít.

Hned jsem si ji neuměle zabalila a začínám číst… I přečtení ukázky z knihy s deseti zákony, která je dostupná zdarma, mi otevřelo oči, vyjasnilo mnoho nejasností, dalo návod, jak uvažovat, řešit problémy a životní situace, jak se sebou pracovat. Přijde mi, že bych toto všechno ráda věděla už dřív. Předešla bych spoustě problémů, trápení, stresu… Napadá mě, že by stálo za to, aby se tyto rady zařadily do osnov a „vyučovaly“. To, že vím, co napsala Božena Němcová, kdy byla podepsána Zlatá bula sicilská… mě sice taky obohatilo, ale protože jsem nebyla zatím v žádné vědomostní soutěži, nijak zvlášť mi to v životě nepomohlo a ani ho neulehčilo. Úryvek z knihy mě nadchl a napsala jsem si Ježíškovi o celou knihu se všemi 52 zákony a protože je Ježíšek moc hodný, opravdu mi ji donesl i s věnováním autora.

Začněme snít

Do svých snů musíme prý dospět. Projít změnou, jak jsem psala. Druhým krokem je, ujasnit si, co vlastně chceme. Dobrou pomůckou je nástěnka snů a cílů. Při tvoření nástěnky nebuďte skromní, mějte velké cíle. Ale pozor! Dejte svým snům i přesné časyjejich splnění. Přání si říkejte v přítomném čase, jinak byste se jich nemuseli dočkat. Vizualizujte si je a myslete na ně, jako byste je už měli, jako by to už byla realita. Nestačí si říkat: „Chtěla bych mít šťastnou rodinu, jednou mít úspěšný projekt, který vydělává, a jet na vysněnou dovolenou.“

Proto se snažím spíš řídit tímto citátem: 

„Chtěl bych – to neznamená nic. Chci – to dokáže divy.“ A.R. Vinet 

 Nic není tak špatné, jak vypadá

Na závěr bych ale chtěla uvést ještě jednu úvahu, na kterou bychom také neměli zapomínat! Určitě je dobré mít sny, přání a cíle. Máme za čím jít, na co se těšit. Na druhou stranu je ale (nejen) podle mě potřeba užít si i ten život, co žijeme teď. Nežít jen pro budoucnost. Nikde není napsáno, co je a co není správné, jaký život máme žít, i když se nám to okolní svět a náš rozum snaží namluvit, předepsat pravidla a seřadit do latě. Mějme rádi svůj život a tím budeme šťastní už TEĎ!!!

Dnes se nebudu na nic ptát. Věcí k zamyšlení bylo napsáno až až. Napište co chcete, třeba první, co vás napadne. 

Přeji vám jen a jen splněné sny!

Při dívání dopředu si pokládám zajímavou otázku, kterou mám od cvičitelky jógy: „Na co potřebuji další rok svého života?“

Je to fakt k zamyšlení… nemyslíte?

Já se budu snažit být hrdinkou ve svém vlastním životě. A vy?

Pokud máte náladu na super článek plný životního moudra, s kterým se plně ztotožňuji, tak doporučuji tento od Krkavčí matky!

Stromeček ze stužek nebo balicího papíru

Stromeček z papírových košíčků na muffiny

POSTUP: Jeden košíček na muffin rozstřihněte na čtvrtiny a odspoda navrstvěte na přáníčko jednotlivá patra stromečku. Přilepte jen špičky (středy) papírového košíčku. Lepidlo můžete dát všude, ale když ho dáte jen na špičku, bude mírně odstávat, košíček si zachová sklady a výsledný stromeček bude více plastický.

Přáníčka s muffiny a balicím papírem jsou velmi jednoduchá a za pomoci staršího je zvládnou i ty nejmenší.

Který vyzkoušíte jako první? Více inspirace v 1. díle.

Přáníčka mě baví. Dříve jsem nad výběrem toho pravého přáníčka strávila v obchodě spoustu času a stejně jsem koupila kompromis. Buď byl hezký obrázek a blbý předtištěný text nebo naopak. Proto jsem pak začala přáníčka raději vyrábět.

Ve výrobě přáníček jsem rozhodně velký amatér. Přáníčka, která vídávám na netu, jsou úplně jiný level. Jistě, hodně je to o výbavě tvořilky (speciální papíry, BIG SHOT, razítka, barvy, děrovačky, protlačovačky atd.), ale také o její zručnosti a designovém citu. A jelikož mám pocit, že designový cit mě v poslední době pomalu opouští, jsem ráda, že jsem připravovala přáníčka pro děti, protože musím sebekriticky uznat, že ač jsem všechna vyráběla sama, vypadají spíš jak od mého syna.

Origami stromeček

Stromeček z krepáku

Pop-Up stromeček s dárky

Dětem na dílně se přáníčka povedla a věřím, že udělají radost nejedné babičce a dědečkovi.

Návody se šablonkami k vytištění najdete ke stažení zde.

Doufám, že se vám budou návody hodit a taky si některé přání s vašimi zlatíčky vyrobíte.

Pokračování … 2. díl …

Kamarádky dcera je dva roky starší než můj syn a rohlíkem už jí neopijete. Jak by ne, už chodí do školy. Takže jak se začne ptát, je k nezastavení: „Kdo je to Ježíšek? Proč nám nosí dárky? Není mu na nebi zima, když je nahatý? Jak ty dárky unese, když je to miminko?…“ a mohla bych zvídavé otázky, na které se někdy nedá odpovědět, vypisovat dál.

„Američani si toho Santu vymysleli moc dobře, ti mají vystaráno. Chlapík v červeném oblečku přistane se saněmi tažených soby na střeše, proleze komínem a nechá dárky pod stromečkem, když všichni spí. Docela uvěřitelná pohádka. Navíc Santové jsou všude a dítě si mu může sednout na klín a říct mu svá přání. Co my ale mají počít rodiče s Ježíškem v Jesličkách?“ Pokračuje v líčení svých útrap kamarádka.

Uvědomila jsem si, že taky nevím, co bych odpověděla. A protože štěstí přeje připraveným, rozhodila jsem sítě s dotazem „Co říkáte u vás doma?…“.

Jak to s tím Ježíškem je, se ke mě vrátilo moc hezké vysvětlení od mé tety. Prý to přeci ví každý. Říkal to i Kocour Mikeš. Já jsem Mikeše nikdy nečetla, takže to pro mě byla velká novinka. Ani nevím, jak to tam je přesně napsáno. Já to vyprávím takto…

Vánoční příběh aneb Jak to bylo a je s tím Ježíškem

Byla jednou jedna holčička Maruška a kluk Josífek. Maruška měla dlouhé blonďaté vlásky a modré oči. Josífkovi se tůze líbila. Když vyrostli, začali spolu hospodařit. Žili šťastně a spokojeně, na všechny byli moc hodní, sousedům pomáhali a lidé je měli moc rádi. Jen nějaké to miminko, které by jim dělalo radost, jim doma chybělo. Andělíčkové na nebi to viděli a rozhodli se je za jejich laskavost a dobrotu odměnit. Jednoho dne sestoupil z nebe největší anděl a povídá Marušce: „V době Vánoc se ti narodí syn.“

A tak se taky stalo.

Ve vánoční čas Marie s Josefem putovali světem. O jedné zimní noci došli do Betléma a našli si na přenocování teplý chlév. Této kouzelné noci se jim narodilo miminko. Dali mu jméno Ježíšek. Protože to bylo děťátko z nebe, andělíčkové rozsvítili nad Betlémem velkou hvězdu se závojem, které se říká kometa. Tak všichni věděli, kde svaté miminko najdou. Ke chlévu se začali scházet zástupy lidi s dárky. Došli i tři králové z dalekých zemí. Kašpar, Melichar a Baltazar. Každý přinesl, co mohl. Kolem jesliček bylo najednou spousta věcí – chleba, jitrnice, med, vyřezávaný koník, truhla zlata, vánočka a tak dále a tak dále.

Ježíšek rostl a rostl. Prožil krásný život a vykonal mnoho dobra. Až se jeho čas na zemi naplnil, vzali si ho andělíčkové zpátky k sobě na nebe.

Teď se na nás Ježíšek z nebe dívá, pozoruje, jak je kdo hodný a co si přeje. A protože na něj lidé byli celý život milí a laskaví a když se narodil, přinesli mu ke kolébce spoustu dárků, i on teď na oplátku přinese lidem jednou za rok, o Vánocích, dárky. S nadělováním mu pomáhají andělíčkové a všichni dobří lidé, kteří věří, že tam nahoře Ježíšek je.

Znali jste toto podání příběhu o Ježíškovi? Co říkáte doma vy? Na co se ptají děti nejčastěji?