
Ochutnala jsem už spoustu perníčků a některé se od těch našich dost lišily. Byly tvrdé, tmavé, hodně kořeněné… Nemá cenu se hádat, který je lepší a který horší. Každý si s sebou od dětství nese tu svoji pravou chuť a podobu toho nejlepšího perníčku. Nejde jen o perníček, jde i o vzpomínky a pocity, které se vybaví, když se perníčky domem rozvoní a ucítíte jeho chuť na jazyku.
Já se přiznám, že perníčky moc nemusím, mám raději krémové slepované, ale syn je miluje, takže jsem oprášila rodinný recept a zase jsem je kvůli němu začala péct.

500 g hladké mouky
15 dkg moučkového cukru
5 dkg Hery
10 dkg medu
3 vejce
1 lžička jedlé sody
1 lžička perníkového koření
Pečte na 160 °C na pečícím papíru 4-5 minut. Po vytažení z trouby hned potřete rozšlehaným vejcem.
Z uvedené dávky napečete plnou velkou krabici od zimních bot, takže pokud u perníčku nechcete strávit mládí a nepotřebujete je rozdávat, dávat na stromeček apod. upečte z poloviční dávky, z té peču já.
Perníčky jsou hned měkké, což je praktický hned ze dvou důvodů. Zaprvé nemusíte dětem vysvětlovat, že je nemůžou hned jíst, protože by si vylámaly zuby a zadruhé nemusíte s pečením začínat dlouho před Vánocemi, aby se stihly rozležet a změknout.
Já perníčky už ani nezdobím. Opět ze dvou důvodů. Jednak nám víc chutnají bez polevy a navíc jsou snědené dřív, než je stačím nazdobit. No, i když letos možná trochu polevy udělám. Kluci už jsou větší a zdobení (jestli se tomu vrstvení polevy na perníček dá tak říkat) je baví.
Pečete perníčky? Jaký je ten VÁŠ recept?
P.S. Komu by se to nezdálo, zde je ještě jeden recept od kamarádky Janči
Recept je hodně podobný recept a perníčky jsou prý také hned měkké, což je pro děti nejdůležitější 
400 g hladké mouky
120 g moučkového cukru
60 g Hery (tuku)
160 g medu
2 vejce
1/2 lžička jedlé sody
1-2 lžička perníkového koření
(1 lžíce kakaa)
Dobrou chuť.
]]>Když jsem tvarohové knedlíky dělala před X lety, našla jsem si recept někde na internetu a úplně mě to otrávilo. Těsto se lepilo, bylo všude, jen ne kolem jahod, no prostě k vzteku. Knedlíky chutnaly sice nakonec dobře, ale říkala jsem si, že za takovéhle patlání mi to nestojí. Proto jsem i sladké knedlíky dlouho nedělala. Až do té doby, než jsem objevila recept v kuchařce od Alberta, kterou napsala Dita P. Tam mě zatím žádný recept nezradil. A tak jsem překonala nechuť z přípravy a rozhodla se ho vyzkoušet. A udělala jsem dobře. Od té doby nedělám tvarohové knedlíky jinak a všichni si vždy pochutnají.
Těsto je hned zpracované, krásně se vyválí, a to jsem ani nemusím použít tunu mouky na podsypání, během vaření žádný knedlík nepraskne a nevyteče, i přesto, že je těsto místy dost tenké… Co více dodat, to pak máte prostě radost z vaření.
Těsta na první pohled není zrovna nejvíc. Jak podle receptu, tak pak podle množství v míse. Ale i když mám jahody dost velké, přesto vždy udělám kolem 23 knedlíků.

Knedlíky chutnají přímo královsky. Jemné, vláčné, hned snědené. Takže v tomto musím recept rozporovat. Pro 6 osob to u nás oběd rozhodně není. Každý totiž sníme minimálně pět kousků.
A dostáváme se konečně k receptu…
Na válu zpravujte těsto ze všech surovin. Rozkrojte na polovinu a z každé vyválejte 2mm plát. Pomocí rádélka ho krájejte na čtverce a do každého zabalte jednu jahodu.
Připravené knedlíky vložte do vroucí vody, oddělte ode dna a po vyplavání knedlíků k hladině važte ještě asi 6 minut.
Knedlíky rozdělte na talíře, posypte tvarohem, cukrem a polijte máslem.
Dobrou chuť.
P.S. Pokud kuchařku máte, vyzkoušejte i Bublaninu s mandlemi ze strany 108. Je úplně jiná, než jak bublaninu mnozí znáte. Jednoduše dokonalá! Kdo kuchařku nemá, ale chce recept poslat, stačí sledovat tento blog třeba na Facebooku (zde) a napsat mi o tom do komentáře (plus připište váš email).
Byli jste na samo-sběru? Co děláte z jahod nejraději vy?
]]>
Bezinkový sirup miluju z jednoho prostého důvodu. Dá se z něho připravit úžasný osvěžující nápoj pro horké letní dny. Proto jsem moc ráda, že bydlíme v odlehlé části města, kde nám přímo před domem roste bezových keřů celá řada a já si je můžu dojít s košíčkem hezky natrhat a udělat si pravý nefalšovaný domácí sirup z černého bezu.
Recept je velmi snadný. Osvědčil se mi tento (zdroj: recepty z květů černého bezu) a dělám rovnou dvojitou dávku:
50 ks květů černého bezu, nejlépe z keřů daleko od silnice
2 l vody
2 citróny
2 kg cukru, já používám klasický krystal
Natrhané květy propláchnu, dám do hrnce, zaliji vodou a přidám citróny, z kterých odkrojím kůru. Povařím a nechám 24 hodin vyluhovat. Pak přecedím přes husté síto (nebo se radí plínka či pláténko) zpět do hrnce. Přidám cukr, míchám, dokud se nerozpustí. A pak přivedu k varu a zvolna vařím asi 5 minut. Ještě horkým sirupem plním umyté sklenice, zavřu, otočím dnem vzhůru a nechám vychladnout. Pak sklenice skladuji ve sklepě v temnu a chladu.
Největší zádrhel je to odležení do druhého dne. Musím si vždy trhání květů naplánovat tak, abych měla druhý den čas na dodělání sirupu. Což se mi třeba vloni vůbec nepodařilo a byli jsme bez domácího zlatavého nápoje.
Navíc zapomnětlivcům radím, udělat si někde velký uzel, abyste na hrnec s rozdělaným sirupem nezapomněli. Mě se to stalo první rok a plíseň na povrchu měla za následek zkázu celého mého snažení.
Chodíte na bez nebo chodíte bez? :)))
]]>Česnek medvědí (Allium ursinum L.; lidově též lesní česnek) je druh jednoděložné rostliny z čeledi amarylkovitých. Jedná se o vytrvalou cca 10-45 cm vysokou bylinu s podzemní cibulí. Má spoustu účinných látek, které regulují činnost žaludku, podporují trávení, urychlují hojení ran a vředů, uklidňují křeče hladkého svalstva a ničí střevní parazity (zdroj Wikipedie). Považuje se za přírodní antibiotikum, antimykotikum a také je antibakteriální a prý má i účinky proti rakovinnému bujení.
Nejčastěji jej najdete ve vlhčích porostech na spíše stinných místech. V lesích se často vyskytuje po desítkách a vytváří paloučky zelených listů. Poznat ho můžete podle dvou věcí – má jemné dlouhé listy a voní po česneku. Blbé je, že je snadno zaměnitelný s konvalinkou, proto jsem se ho bála jít poprvé sbírat sama. I když konvalinka česnekově nevoní, je přeci jen jedovatá a tak není radno pokoušet štěstí.
Sběr česneku probíhal velmi snadno. Rostl na krásném lesním paloučku daleko od silnice, přesto dobře dostupný. Bylo ho dost na jednom místě, takže stačilo dřepnout a trhat. Nebyl zablácený, takže jsem ho doma nemusela složitě čistit a mohla ho rovnou zpracovat. Pošmákli jsme si na něm hned 3x a to takto (seřazeno podle složitosti přípravy od nejjednoduššího):
Tento recept snad ani nemusím popisovat. Čerstvý chleba s máslem z farmářského krámku a na něm medvědí česnek konzumovaný přímo v lese po sběru je nezapomenutelný.

Doma jsem ho už na chleba nasekala, aby se to lépe jedlo.
Ingredience:
Postup:
Medvědí česnek jsem nasekala nahrubo a přendala do mísy. K česneku jsem přidala na jemno nasekané vlašské ořechy, směs zalila olivovým olejem a osolila. Vše jsem tyčovým mixérem rozmixovala na jemnou kaši. Vzniklé pesto jsem přendala do skleničky, stlačila a celé ještě zalila olejem – asi tři lžíce, aby byla na povrchu slabá konzervační vrstva. Takto vydrží v ledničce snad pár měsíců.
Pesto má spoustu využití. Můžete si ho mazat na rohlík, dát do těstovin, pod maso nebo místo dresingu ke steakům.
Ingredience:
Postup:
Na oleji a másle jsem zpěnila na jemno nakrájenou cibuli. Medvědí česnek jsem nasekala nahrubo a vhodila na pánev. Zakysanou smetanu jsem trochu zahustila moukou. Zakysanou smetanu s moukou jsem přidala ke směsi, osolila, okořenila a po 5 minutách krátkého povaření podávala se širokými nudlemi.
Dobrou chuť.
Znáte medvědí česnek, sbíráte ho a jak ho máte nejraději?