Dlouho jsem váhala, jestli o tomto intimním tématu vůbec psát. Pak ve mě převládl pocit, že používání menstruačního kalíšku je pro mě něco tak výjimečného, že si to nemůžu nechat pro sebe a musím se s vámi podělit o své zkušenosti a pocity.

Proč jsem se rozhodla pro menstruační kalíšek

Pro vyzkoušení menstruačního kalíšku mě vedlo hned několik věcí:

• protože kalíšek má pomáhat i s mykotickými problémy a protože můj věčný boj s kvasinkami byl ve stádiu, kdy už jsem nevěděla, kam dál,
• posunout se o krok dál, jak žít víc LOHAS (Lifestyles of Health and Sustainability),
• spokojenost kamarádky a její doporučení.

Jak jsem vybírala

Nechci, aby značka a typ a můj výběr, byly v tomto článku důležité. Hlavně vám chci předat informace o kalíšku jako takovém. Ale protože vím, že je na začátku dobré se od něčeho odpíchnout, tady jsou mé myšlenkové pochody během prvního výběru.

Recenze

Nejdříve jsem vybírala podle recenzí. Tam jsem ale narazila na to, že někdo je spokojený s tím, jiný s oným, což pro mě vlastně není žádné vodítko, podle kterého se mohu rozhodnout. Obecně je hodně žen (stejně jako kamarádka) spokojených se značkou Mooncup.

Tuhost

Z recenzí se zdál být důležitý materiál a následná tuhost kalíšku. Opět ale každé ženě vyhovovalo něco jiného a nebyla to pro začátečníka berná mince. Říkala jsem si, pokud mi bude kalíšek vyhovovat, mohu si v druhém kole koupit měkčí nebo tvrdší, podle vlastního pocitu.

Velikost

Pak jsem vybírala podle velikosti a hledala nějaký střed. Po dvou porodech jsem porovnávala vždy větší nabízené varianty. Tak jako tak jsem stejně opět nevěděla vlastní míru a říkala si to stejné, jako v předchozím bodě.

Vlastnosti

Vlastnosti jako jsou barva a jestli očko nebo stopka u mě ve výběru nehrály roli.

Tímto postupem jsem vytipovala asi čtyři kalíšky – Mooncup, LadyCup, Naturcup a Yuuki. Posledním a rozhodujícím kritériem byla cena.

O mém výběru rozhodla cena

Nakonec jsem tedy vybrala český kalíšek značky Yuuki 2 SOFT. Chtěla jsem podpořit domácí produkt a zároveň se mi líbila nízká cena. Kdyby mi nesedl, nedala bych za zkoušku tolik peněz. Navíc kalíšek značky Yuuki se prodává rovnou se sterilizačním kelímkem, který stojí okolo dalších 140,-, které zde ušetřím, a to rozhodlo. Dva kalíšky jsem pořídila za 559,-, což je běžná cena jen za jeden kalíšek ostatních vytipovaných značek (Mooncup, LadyCup, Naturcup).

Veškeré informace a recenze jsem studovala přímo u průkopnic kalíšků na www.kalisek.cz, kde se dočtete další nepřeberné množství výhod, které kalíšek má.

Jak to vidí chlapi??? Velmi hezky to vystihuje tato vtipná reklama od mého oblíbeného divadla:

Nebojte se a jděte do toho! Stojí to za to! Držím palce, aby už ani vaše menstruace nebyla problém a všechno se změnilo. Přeji vám ať vám to vyjde a budu ráda, když mi o tom napíšete

P.S. Druhý díl bude o mých zkušenostech, prvních dojmech, úspěších ale i nezdarech… máte se na co těšit

2. díl – Pocity a zkušenosti

3. díl – YUUKI & Mooncup – připravuje se

Nebudu tady spát o tom, kolik v sobě mají běžné vložky chemie, jak jsou škodlivé k nám a našemu životnímu prostředí. Na to jsou jiní fundovaní odborníci (více např. v článku Zdravá perioda/zdravé ženství se zdravými vložkami a tampony). Chci vám místo toho napsat, jak jsem s intimkami spokojená osobně, což si myslím, ženy zajímá ve výsledku víc.

Látkové vložky

Nevím, co dělám špatně, ale s látkovými vložkami jsem se prostě nesžila. Byť jsem si při výběru myslela, že mají všechna plus, tak v praxi u mě pohořeli takřka na plné čáře. Moc mě to mrzí, ale je to tak. Třeba mě po napsání tohoto článku přijde spousta komentářů s radami, co a jak dělat jinak, ale zatím jsem je zastrčila na dno krabice a přemýšlím, koho jimi podarovat, protože jinak tam zůstanou nevyužitě ležet asi už napořád. Hlavním důvodem je, že se po chvíli nošení přesunou úplně do jiné části kalhotek než tam, kde jsou potřeba! Jinak bych s nimi byla ve směs spokojená. 

PLUSY:

• Příjemný materiál i dobrá velikost.
• Mají křidélka.
• Dobře se perou.
• Velká finanční úspora.
• Nejsou jednorázové, dají se používat pořád dokola, nezatěžují životní prostředí…

MÍNUSY:

• Nedrží na svém místě.
• Někdy mohou být nepříjemně vlhké.
• Na cestách je potřeba řešit jejich uschování.

Cena: Intimky Gaia 176,-/4ks a Intimky nepropustné 79,-/1ks (e-shop kalisek.cz)

Celkové hodnocení: 2/7 bodů.

Gift pads

Gift Pads jsou zdravé jednorázové intimky. Nejprve jsem do nich vůbec nechtěla jít, za tu cenu! Pak si mě ale při výběru mezi ostatními přírodními vložkami získali tím, že v sobě mají antibakteriální turmalínové jádro, což má pro mě velkou přidanou hodnotu. Trpím na záněty a tak jsem si řekla, že je vyzkouším. Protože kdyby mi pomohly, výrazně bych ušetřila na návštěvách lékárny a přes jejich vyšší cenu, bych na tom suma sumárum byla finančně ještě líp.

A jaké tedy jsou ve skutečnosti? Získaly si mě už při rozbalení krabičky. První dojem byl tedy spíš negativní. Říkala jsem si: „Tak jsou to přírodní vložky a oni plýtvají materiálem a balí každou vložku zvlášť? Co to jako je?“ Ale uživatelsky jsem byla nadšená. Konečně i intimky mají obal, do kterého zabalím při výměně tu použitou. No a když jsem rozbalila samotnou vložku, byla jsem mile překvapená podruhé. Vůně mi totiž připomněla dětství a návštěvu mojí oblíbené dětské doktorky. Přesně tuto vůni desinfekce si pamatuji z ordinace, a to ve mě vyvolává pocit, že prostě musejí být zdravé

Navíc jsem se dočetla, že jedna vložka vydrží až 10 hodin. Přišlo mi to jako reklamní trik, ale když jsem to vyzkoušela, zjistila jsem, že je to tak! A že jsem ji „během testu“ nešetřila. Dala jsem si projížďku na kole, závod do školky, i sezení u počítače.

Také mohu potvrdit, že během jejich používání nemám problémy se záněty. Snad to vydrží. Ťuk ťuk.

PLUSY:

• Příjemný materiál.
• Vystačím si s jednou celý den, čímž se také ušetří (finance i příroda).
• Pomáhají při zánětech.
• Mají obal.
• Drží jako přibité.

MÍNUSY:

• Horší dostupnost (pro mě pouze přes internet, takže musím hradit ještě dopravu).
• Vyšší cena.

Cena: 115,-/30,- Ks (e-shop ) -> 1ks za 3,83,- Kč

Celkové hodnocení: 6/7 bodů.

Pozn. Při malé finanční úvaze, že jedna běžná levná intimka z drogérie stojí 1,20,- a potřebuji denně minimálně dvě, spíše tři, čímž se dostávám na sumu 3,60,-. A to už oproti 3,83,- není moc velký rozdíl, ne?

Jaké vložky používáte vy? 

Protože jsem se LOHAS soutěže účastnila již vloni, letos jsem neměla potřebu vymýšlet a představovat něco, co je LOHAS, ale málo se o tom ví. Letos jsem spíš chtěla formou zamyšlení lidem říct, kam podle mě začali EKO, BIO, FARE TRADE… věci směřovat a proč.

Vloni si porota mého článku o 3D tisku všimla, jeho téma ocenila, a tím, že jsem se dostala do první dvanáctky (na což jsem moc hrdá) byl článek uveřejněn i na stránkách Magazínu LOHAS (zde). Uvidíme, jak to bude letos

Můj letošní soutěžní článek si můžete přečíst na www.lohasblogger.cz v kategorii LIFE. Budu ráda, když mi do komentáře napíšete, jestli máte taky takový pocit ze současné situace…

Jak jsem již zmínila na začátku, letos soutěž LOHAS blogger podporuje kampaň HATE FREE, o které si můžete více přečíst na stránce hatefree.cz. Otevírají se zde dost zajímavá témata, které však spojuje jedna myšlenka: Nenávist není udržitelná, s kterou souhlasím i já. Sama jsem byla překvapená, kolika témat se kampaň týká. Rozhodně nejde jen o současnou muslimskou situaci. Lidi dokáží projevovat bohužel nenávist ke spoustě věcí. Jsem moc ráda, že tato kampaň vznikla, protože věřím, že všechny negativní věci (mezi které patří samozřejmě i nenávist), které v sobě máme, působí negativně hlavně na nás, ovlivňují naše myšlení, naše zdraví a celý život.

Proto bych všem přála, aby dokázali žít v klidu, v pohodě… a udržitelně.

Nebojte se, nezblázdnila jsem se. 3D tisk opravdu existuje a věřím, že vás nadchne stejně tak jako mě. 3D tisk je totiž prostředek na výrobu snad čehokoliv a jestli jste o něm ještě neslyšeli, tak budete čubrnět, co všechno jde touto technikou vytvořit. Mě to posadilo na zadek. Proč LOHAS vysvětlím později.

A jak jsem se k 3D tisku dostala? To bylo tak…

Koukám se synem na pokračování seriálu Arabela, v které se objevuje úžasná postavička, strýček Pompo. Byla jsem z něho nadšená už jako malá a i teď si říkám, jak je to dokonalá pohádková bytost. Zasadí semínko, zalévá, okopává a vyroste mu, co si jen zamane. No není to dokonalý!? Žádná ekologická či uhlíková stopa, na výrobu a dopravu domů nepadla ani kapka ropy, výrobní náklady mizivé… Prostě super! To by se mi taky líbilo. Nejsme ale v pohádce a já nemám ani kouzelný plášť ani prsten. Povídám to manželovi a on mi připomíná, že přeci znám 3D tiskárnu, že to je skoro takový strýček Pompo 21. století. No jo, má pravdu! A už mi to šrotuje v hlavě a vymýšlím, co a jak si vytisknu jako první?

Nastává fáze průzkumu a studia. Zapínám počítač, projíždím internet, vyskakuje na mě desítky odkazů… grrr, tolik informací, jak mám poznat, které jsou ty, co potřebuju, když mám na to asi tak 20 minut než se bude jedno či druhé dítě dožadovat mojí pozornosti? Dočítám se spoustu zajímavých věcí a ač to na první pohled vypadá jako sci-fi, s 3D tiskem se dá opravdu čarovat a nemusím být ani v pohádce…

***
Pohádka? Sci-fi? Blízká budoucnost s domácí 3D tiskárnou…

Už jsem babička. Sedím v houpacím křesle, které mi manžel vytiskl k Vánocům. Mám ho moc ráda! I křeslo Šaty podle mého návrhu mám od něj slíbené k výročí… Přichází snacha. Vnučka jede na tábor a potřebuje nové holínky. Staré, které sice vypadají jako nové, jí jsou malé. Ach jo, rostou jako z vody. Naštěstí je mám od minula uložené v počítači, jen zvětším velikost a za hodinu budou hotové. Když jsem u toho, vytisknu rovnou i autíčko pro vnuka. Bude mít narozeniny. Tiskárna vytiskne jednotlivé díly, takže je to zároveň stavebnice. Mám ráda interaktivní hračky. Navíc on pořád něco rozbíjí nebo ztrácí a když bude hračka z 3D tiskárny, vytisnu jen poničenou nebo ztracenou část a nemusím vyhazovat celou krabici a kupovat novou. A co se týká ekologie, jsem v klidu. Tisknu z bioplastu (kompostovatelného plastu vyrobeného z kukuřičného škrobu PLA), takže se ztracené dílky za pár let sami někde v pohodě rozloží. Dort vytisknu až v den oslavy. Je to neuvěřitelné, ale tiskárny jsou i na jídlo.

Bydlíme v pasivním domě, postaveném technologií 3D tisku, jak jinak. Jezdíme v elektromobilu. Já mám konečně svoji pracovnu se všemi vymoženostmi na tvoření. Spousta z nich je dle mého návrhu vyrobená na 3D tiskárně. Například tato památeční sada razítek. Jó to byly časy. Vše jsem složitě hledala na internetu nebo po obchodech, platila za poštovné a dopravu, objednanou věc vyrobili kdesi v Asii, cestovala půl světa, x-krát jí do něčeho museli zabalit a vybalit, a těch litrů ropy co se spotřebovalo na její vyrobení a dovezení až před moje dveře raději nepočítat. Ekologickou a uhlíkovou stopu za sebou tedy zanechala jako kr… no a to ještě nepřemýšlím nad tím, co se s ní stane, až umřu a děti ji vyhodí. Kdo ví, jak dlouho se bude někde rozkládat.

Příští měsíc jsem objednaná na operaci. Pan primář mi doporučil nový model vyrobený pomocí 3D tisku. Dokonce nebude jen z plastu, ale i z živých tkání. Jsou to věci, až člověk valí oči.

Jsem ráda, že se našli peníze na rozšíření 3D tiskáren i do rozvojových zemí a zemí postižených válkou. Díky geniální myšlence a projektu RepRap (a můžeme být hrdí, protože za ním stojí čech Josef Průša), že tiskárna umí vytisknout sama sebe, si koupí jen jednu a ostatní si vytisknou. Dokonalý systém! Pořizovací i výrobní náklady jsou velmi nízké a výroba je tedy dostupná a použitelná všude. Vyrábějí si pomocí ní filtry na vodu, protézy pro ty, kdo přišeli o ruce a nohy šlápnutím na granát…

„Babi, a jak to všechno funguje a co si můžu ještě vytisknout?“ ptá se mě vnučka.

Jak to funguje? Víš jak jsme spolu dělaly vánoční dekorace tavnou pistolí? Tak si představ, že ta roztavená hmota bude barevná a budeš s ní kreslit jakýkoliv tvar a vrstvit ji jako točenou zmrzlinu tak dlouho, dokud nebudeš mít to, co chceš. A můžeš si vytisknout i to, o čem se ti ani nesnilo. Neboj, nemusíš nic vymýšlet, ani modelovat v počítači. Na internetu existuje nekonečná databáze. Jen si vybereš, stáhneš a vytiskneš. 

***
Nechtěla jsem, aby zůstalo jen u snu. Proto jsem ho začala plnit a realizovat. Sedla jsem k počítači, našla model obrouček na brýle, co se mi líbil, změřila si svoje brýle (kvůli velikosti) a hledala, kam mám poslat objednávku. Na foru pro podporu 3D tisku (tady) jsem našla mapu s lidmi, kteří nabízejí 3D tisk na jejich tiskárně, oslovila jsem toho, který byl nejblíž, a druhý den jsem si mohla obroučky vyzvednout.

Voila…

A proč zrovna brýle? Myslím si, že tohle je druhý, vyšší level „eko-přemýšlení“. Všude se jen řeší věci denodenní spotřeby (potraviny, kosmetika, oblečení apod.), ale kde a jak vzniknou a kam se podějí věci třeba jako módní brýle, elektronika atd., které stojí tisíce a kupujeme si je také pravidelně (i když v horizontu několika let), už nikdo neřeší. Zajímavé je sem tam mrknout na „The Story of Stuff Project„. Obroučky na brýle z 3D tiskárny mě přišly na 100,- Kč (ty co nosím stály 3.400,-). Výrobní náklady jsou ale prý jen cca 20,- (kdybych si je tiskla doma na své tiskárně).

Závěr? Mám dobrý pocit, že mi je nevyrobili desetileté čínské děti a necestovaly přes půl světa. Brýle si mám možnost navrhnout dle svého obličeje, nikde netlačí, takže mi sedí napoprvé, neběhám ve stresu po optikách a ušetřený čas mohu věnovat rodině. Na pultech neleží desetitisíce výrobků, které nikdo nekoupí a které skončí v odpadu aniž by je někdo použil. A to, že ušetřím (koupím jen skla) je příjemný bonus.

***
3D tisknárnu doma ještě nemáme, ale doufám, že brzy to bude běžná věc, stejně jako třeba lednička. S touto technologií výroby si pořídím jen to, co skutečně potřebuju a hlavně to nemusím shánět v milióně obchodů, najet desítky kilometrů a projet litry benzínu. Už nebudu muset řešit, kde mám koupit misku ve stejné barvě a designu jako mám skleničky, prostě a jednoduše si ji vytisknu. Proto mě 3D tisk skutečně nadchnul a vidím v něm budoucnost. Představuje pro mě další krok k tomu, jak žít víc LOHAS.

***
Co a proč LOHAS?

LOHAS je zkratkou Lifestyles of Health and Sustainability, což se dá přeložit jako zdravý a udržitelný životní styl. Nežiju striktně eko ani bio a vždycky jsem říkala, že není potřeba, aby lidi vyhodili mobil a odstěhovali se do jeskyně. Stačí když budeme žít tak, abychom se za sebe nemuseli stydět, s ohledem na okolí a zapojíme zdravý selský rozum. To ve zkratce hlásá i LOHAS a proto je tento životní styl pro mě tak akorát.

***
Článek je součástí soutěže Lohas Blogger 2014, který organizuje LOHAS magazín. Zapojilo se do ní 30 blogerek a budou rozdány tři ceny. První dvě ceny udělí porota, třetí vítězný článek vyberou čtěnáři.

Pokud se vám můj článek líbil, můžete mu už teď dát Like/To se mi líbí na Facebookových stránkách magazínu LOHAS (v porovnání s ostatními blogy mám ale tak málo fanoušků, že se o tom sice dá pochybovat, ale na druhou stranu já jásám u každého lajku, takže mi přinejmenším zlepšíte náladu) nebo hlasovat tamtéž a pomoci mi získat 3. cenu. Hlasování bude probíhat od 20. 4. do 30. 4. 2014 v albu LOHAS BLOGGER 2014 a můžete vyhrát krásný dárek (hlasování pro můj článek tady).

OFICIÁLNÍ MOTTO:

„Žijte zdravě, užívejte s mírou, myslete na planetu a myslete na lidi. Buďte upřímní k sobě i svému okolí, žijte na rovinu a natolik udržitelně, abyste se za své jednání nemuseli stydět. A do pojmu „jednání“ započítejte cokoliv, co děláte během dne, to, co doma jíte, jaký odpad za sebou zanecháváte, v čem perete, čím jezdíte, jak mluvíte s lidmi, případně jaké zlo/dobro předáváte vašim dětem. ŽIJTE LOHAS!“

***
P.S.: Původně mě napadlo napsat článek v duchu „Obyčejný LOHAS den obyčejné matky“ o tom, jak používám látkové plínky, vyrábím se synem hračky, nakupuji se síťovkou u místních farmářů, jak se nesmyslně vyváží naše produkty do zahraničí a ty stejné se dováží, jak jsem se stále ještě nedostala k používání ekologických pracích a čistících prostředků, jak vychovávám své děti, jak máme úsporné spotřebiče, jak nakupuju oblečení v sekáči nebo na burze, jak jíme domácí vajíčka, jak třídíme odpad, jak… no prostě seznam byl dlouhý.

Pak mě ale napadlo, že už vlastně všichni kolem mě toto všechno vědí a snaží se tak žít. Navíc jsem ráda, že jsem o tom nepsala, protože o spoustě věcí napsaly jiné blogerky a já bych se jen zbytečně opakovala. Chtěla jsem, aby můj článek byl kreativní a hlavně inspirativní a to se mi snad povedlo

Co byste si vytiskli jako první? Jak moc žijete LOHAS?

EDIT 2. 5. 2014

Ceny soutěže LOHAS BLOGGER 2014 jsou rozdány. Vítězku 2. ceny bych také vybrala a 1. místo jsem si tipla dobře. Všem gratuluji! Vyhrály zaslouženě. Přehled vítězů zde.

A co víc… můj článek je v TOP 12!!! Juchů!