1. Chodím spát nalíčená.Večerní únava a lenost je někdy silnější než já a tak když si vzpomenu až v posteli, do koupelny se nevracím. Moje kosmetička říká, že z neodlíčených očí jsou brzy pod očima pytle a vrásky. Já se ale líčím málo. S dětmi takřka vůbec, takže je to spíše velmi výjimečná situace. Doufám tedy, že se mi vrásky a pytle ještě nějakých pár desítek let vyhnou

2. Dětské prádlo peru spolu s dospěláckým v normálním pracím prášku. Pračka je u nás skoro v denním provozu. Oblečky na syny potřebuji mít všechny k dispozici co nejdříve a proto je sem tam šoupnu i do „normální“ várky.

3. Nepoužívám deodoranty ani antiperspiranty. Používám raději parfémy a toaletní vody. Nevím, kam se výzkum pohnul, ale po varovné kampani, že něco z těch dvou způsobuje rakovinu, nepoužívám raději nic.

4. Jsem posedlá pořádkem. Nemám namysli, že doma nemůže být snítko prachu. Mám na mysli organizaci a řád. Každá věc má své logické místo. Věci na poličce musí být vyrovnané ve stejných rozestupech. Miluju krabičky, šanony, pořadače a jiné všemožné organizéry. Jsem prostě Panna.

5. V kuchyni mi pořád něco padá. Znáte Julii Child? Koukněte na ni. To jsem přesně já. Ale když je to nakonec dobré, tak co

6. Jsem závislá na počítači a internetu.Někdy mám takový absťák, že když manžel není doma, posadím syna k pohádkám a sednu k počítači. Na mobilu kontroluju maily a facebook, kdy to jen jde. Zakažte chytré telefony!

7. Používám plesnivé jídlo. Nevím, jestli se vám to už stalo, ale mě X-krát. Začnu vařit, postupně vyndavám suroviny z ledničky a BÁC. Plíseň. Co teď, když surovinu NUTNĚ potřebuju? Půlka oběda rozvařená a surovinu nejde ničím nahradit a bez ní to taky nemá cenu. Reklamace mi v tu chvíli asi taky nepomůže. Neříkejte to manželovi, ale já prostě tu plesnivou část odříznu a zbytek použiju. Promiň, zlato, vím, že se to nemá.

8. Nesnáším zázvor, lékořicové bonbóny, kyselé zelí, celer a bůček, vlastně cokoliv co jen trochu zavání tlustým masem. Omlouvám se jejich milovníkům, ale za sebe říkám fuj.

9. Miluju majolku a tatarku. Asi nikoho nepřekvapí, když řeknu, že mám ráda sladké. S čokoládou hřeším skoro každý den. Ráda blízám krémy, na kávě se šlehačkou je nejlepší šlehačka. Mým druhým hříchem jsou majolka s tatarkou. Kdykoliv, kdekoliv s čímkoliv.

… A v neposlední řadě musím přiznat: Nevím, proč se tomuto tipu článků říká TAG. Vím, co TAG znamená, a kde a jak se používá (klik), ale neptejte se mě na to, proč tento tag nemá žádný tag, tedy značku, kategorii, štítek… jak chcete. Vypozorovala jsem, že mezi blogerkami se vždycky jedná o článek tipu dotazník, rozhovor apod. Takže kdo ví, jak to vůbec je a třeba TAG znamená něco jiného než tag.

Uf… Tak a je to venku. Doufám, že to víc čtenářů přiláká než odradí

Jste na tom v něčem podobně? V čem vybočujete z řady vy?

• Cesta ke štěstí
• Jak dosáhnout cíle
• Tajemství nebo známá letitá pravda?
• Jak (jsem se rozhodla) se sebou něco dělat
• Jak se pohnout z místa

Myslím, že se ale velmi hodí, že jsem ho dokončila právě na začátku roku, kdy přemýšlíme, co se nám za uplynulý rok povedlo či nepovedlo, děláme si předsevzetí a plány do roku nového…

V mé životní krizi mi přišla do ruky kniha The Secret (Tajemství) od Rhonda Byrne. Letos na jaře jsem byla v takovém blbém psychickém rozpoložení, že jsem ji vytáhla z knihovny a přečetla podruhé. Při prvním otevření mi kniha přišla jen jako soubor citátů, nic jiného. Po přečtení jsem si řekla, že to, co jsem se dozvěděla, přeci není žádné tajemství, ale letitá známá pravda a základ náboženství a všech možných filozofií. Řídíme se jí ale? Žijem tak? Protože na spoustu věcí, co se v ní píše, zapomínáme, má kniha svůj půvab a význam si ji přečíst!

Všemocný vesmír

Podstatou tajemství v knize The Secret je všemocný vesmír. Náš vesmír je zde přirovnáván k samoobsluze, ve které si můžeme vybrat a nakoupit cokoliv, vybrat si svůjosud. My sami jsme schopni si pomocí svých myšlenek přitáhnout své sny a cíle a proměnit je v realitu.

Když si něco takového ale člověk přečte, přivádí ho to k pochybnostem. Začne přemýšlet: „Copak si lidi přejí špatné věci? Copak chtejí být nemocní, stát se bezdomovci…“ Princip této filozofie je ale ten, že nevíme, zda se právě těchto věcí nebáli a neříkali si: „Bojím se, abych nebyl nemocný…“ čímž to k sobě přivolali.

Když se kouknu do minulosti, moje osobní zkušenost se s tím shoduje. Na svatbu jsem si „naprogramovala“ hezké počasí a ono opravdu bylo. Na státnice jsem si vsugerovala, koho budu mít v porotě, a oni tam opravdu byli. Jednoduše jsem nad špatnou variantou vůbec nepřemýšlela. Prostě jsem si řekla, že na svatbě bude hezky a že v porotě bude ten a ten a basta. I když si to uvědomuji až zpětně, fungovalo to!

Temná strana

Špatným věcem se ale věří líp. Všimli jste si toho? Vidím symboliku i v historii. My, jako stále utlačovaný národ, který shazuje patetismus a další věci, s kterými například Američani nemají vůbec žádný problém, nemáme v krvi si přirozeně věřit, být sebevědomí. Dějiny a rodiče nás vychovávají/vychovali spíš podřízeně, tzv. držet hubu a krok a ne jako bojovníky, kteří se snaží prodrat nahoru. To je potřeba změnit!

Cesta ke štěstí začíná jak jinak než u změny. Chce to nestěžovat si! Tím, když vyslovujeme to, co špatného se nám stalo, přitahujeme zase jen špatné věci. Důležité je vytlačit pochybnosti a překážky z našeho podvědomí. Musíme popřít všechna vsugerovaná negativa na svoji osobu, která jsme si přinesli třeba z rodiny a přepsat je dobrými. Jednoduše, když nezměníme sami sebe, nemůžeme čekat, že se něco změní.

„Největším šílenstvím je dělat stále stejné věci a očekávat jiné výsledky.“ A. Einstein

Změňme sami sebe

Naše nitro, pocity, emoce, myšlenky… to je náš život, to jsme my navenek! Možná vám to bude připadat hloupé, ale moje rada proto je: Mít rád sám sebe! 

Možná rukou osudu jsem si k sobě přitáhla druhou knihu, tentokrát od českého autora Mirka Vojáčka s názvem Universální zákony života. V něčem je podobná americké The Secret, ale je znát, že je psána Čechem pro českou náturu, českého čtenáře, s příklady ze života, který je nám blízký. V této knize jsem našla spoustu rad, jak… žít.

Hned jsem si ji neuměle zabalila a začínám číst… I přečtení ukázky z knihy s deseti zákony, která je dostupná zdarma, mi otevřelo oči, vyjasnilo mnoho nejasností, dalo návod, jak uvažovat, řešit problémy a životní situace, jak se sebou pracovat. Přijde mi, že bych toto všechno ráda věděla už dřív. Předešla bych spoustě problémů, trápení, stresu… Napadá mě, že by stálo za to, aby se tyto rady zařadily do osnov a „vyučovaly“. To, že vím, co napsala Božena Němcová, kdy byla podepsána Zlatá bula sicilská… mě sice taky obohatilo, ale protože jsem nebyla zatím v žádné vědomostní soutěži, nijak zvlášť mi to v životě nepomohlo a ani ho neulehčilo. Úryvek z knihy mě nadchl a napsala jsem si Ježíškovi o celou knihu se všemi 52 zákony a protože je Ježíšek moc hodný, opravdu mi ji donesl i s věnováním autora.

Začněme snít

Do svých snů musíme prý dospět. Projít změnou, jak jsem psala. Druhým krokem je, ujasnit si, co vlastně chceme. Dobrou pomůckou je nástěnka snů a cílů. Při tvoření nástěnky nebuďte skromní, mějte velké cíle. Ale pozor! Dejte svým snům i přesné časyjejich splnění. Přání si říkejte v přítomném čase, jinak byste se jich nemuseli dočkat. Vizualizujte si je a myslete na ně, jako byste je už měli, jako by to už byla realita. Nestačí si říkat: „Chtěla bych mít šťastnou rodinu, jednou mít úspěšný projekt, který vydělává, a jet na vysněnou dovolenou.“

Proto se snažím spíš řídit tímto citátem: 

„Chtěl bych – to neznamená nic. Chci – to dokáže divy.“ A.R. Vinet 

 Nic není tak špatné, jak vypadá

Na závěr bych ale chtěla uvést ještě jednu úvahu, na kterou bychom také neměli zapomínat! Určitě je dobré mít sny, přání a cíle. Máme za čím jít, na co se těšit. Na druhou stranu je ale (nejen) podle mě potřeba užít si i ten život, co žijeme teď. Nežít jen pro budoucnost. Nikde není napsáno, co je a co není správné, jaký život máme žít, i když se nám to okolní svět a náš rozum snaží namluvit, předepsat pravidla a seřadit do latě. Mějme rádi svůj život a tím budeme šťastní už TEĎ!!!

Dnes se nebudu na nic ptát. Věcí k zamyšlení bylo napsáno až až. Napište co chcete, třeba první, co vás napadne. 

Přeji vám jen a jen splněné sny!

Při dívání dopředu si pokládám zajímavou otázku, kterou mám od cvičitelky jógy: „Na co potřebuji další rok svého života?“

Je to fakt k zamyšlení… nemyslíte?

Já se budu snažit být hrdinkou ve svém vlastním životě. A vy?

Pokud máte náladu na super článek plný životního moudra, s kterým se plně ztotožňuji, tak doporučuji tento od Krkavčí matky!

Kamarádky dcera je dva roky starší než můj syn a rohlíkem už jí neopijete. Jak by ne, už chodí do školy. Takže jak se začne ptát, je k nezastavení: „Kdo je to Ježíšek? Proč nám nosí dárky? Není mu na nebi zima, když je nahatý? Jak ty dárky unese, když je to miminko?…“ a mohla bych zvídavé otázky, na které se někdy nedá odpovědět, vypisovat dál.

„Američani si toho Santu vymysleli moc dobře, ti mají vystaráno. Chlapík v červeném oblečku přistane se saněmi tažených soby na střeše, proleze komínem a nechá dárky pod stromečkem, když všichni spí. Docela uvěřitelná pohádka. Navíc Santové jsou všude a dítě si mu může sednout na klín a říct mu svá přání. Co my ale mají počít rodiče s Ježíškem v Jesličkách?“ Pokračuje v líčení svých útrap kamarádka.

Uvědomila jsem si, že taky nevím, co bych odpověděla. A protože štěstí přeje připraveným, rozhodila jsem sítě s dotazem „Co říkáte u vás doma?…“.

Jak to s tím Ježíškem je, se ke mě vrátilo moc hezké vysvětlení od mé tety. Prý to přeci ví každý. Říkal to i Kocour Mikeš. Já jsem Mikeše nikdy nečetla, takže to pro mě byla velká novinka. Ani nevím, jak to tam je přesně napsáno. Já to vyprávím takto…

Vánoční příběh aneb Jak to bylo a je s tím Ježíškem

Byla jednou jedna holčička Maruška a kluk Josífek. Maruška měla dlouhé blonďaté vlásky a modré oči. Josífkovi se tůze líbila. Když vyrostli, začali spolu hospodařit. Žili šťastně a spokojeně, na všechny byli moc hodní, sousedům pomáhali a lidé je měli moc rádi. Jen nějaké to miminko, které by jim dělalo radost, jim doma chybělo. Andělíčkové na nebi to viděli a rozhodli se je za jejich laskavost a dobrotu odměnit. Jednoho dne sestoupil z nebe největší anděl a povídá Marušce: „V době Vánoc se ti narodí syn.“

A tak se taky stalo.

Ve vánoční čas Marie s Josefem putovali světem. O jedné zimní noci došli do Betléma a našli si na přenocování teplý chlév. Této kouzelné noci se jim narodilo miminko. Dali mu jméno Ježíšek. Protože to bylo děťátko z nebe, andělíčkové rozsvítili nad Betlémem velkou hvězdu se závojem, které se říká kometa. Tak všichni věděli, kde svaté miminko najdou. Ke chlévu se začali scházet zástupy lidi s dárky. Došli i tři králové z dalekých zemí. Kašpar, Melichar a Baltazar. Každý přinesl, co mohl. Kolem jesliček bylo najednou spousta věcí – chleba, jitrnice, med, vyřezávaný koník, truhla zlata, vánočka a tak dále a tak dále.

Ježíšek rostl a rostl. Prožil krásný život a vykonal mnoho dobra. Až se jeho čas na zemi naplnil, vzali si ho andělíčkové zpátky k sobě na nebe.

Teď se na nás Ježíšek z nebe dívá, pozoruje, jak je kdo hodný a co si přeje. A protože na něj lidé byli celý život milí a laskaví a když se narodil, přinesli mu ke kolébce spoustu dárků, i on teď na oplátku přinese lidem jednou za rok, o Vánocích, dárky. S nadělováním mu pomáhají andělíčkové a všichni dobří lidé, kteří věří, že tam nahoře Ježíšek je.

Znali jste toto podání příběhu o Ježíškovi? Co říkáte doma vy? Na co se ptají děti nejčastěji?

Už dávno je pryč doba, kdy v obchodě měli jen jednu televizi, jedno nádobí a jedny hračky a nikdo neřešil, jestli jsou bezpečné, kvalitní a zdravotně nezávadné. Dnes už se na věc díváme jinak a na trhu je věcí mraky a člověk aby byl Colombo, Jessica Fletcherová a Hercule Poirot v jednou, aby vypátral „zmetek“. Já se spoléhám na informace na obalu. Prvním a hlavním vodítkem je pro mě označení C E. Je ale vždy zárukou toho, co si myslím?

Označení C E (Conformité Européenne = Evropská shoda) dokládá, že výrobek výrobek byl posouzen před uvedením na evropský trh a splňuje požadavky EU na bezpečnost, ochranu zdraví a ochranu životního prostředí. Vzhledově velmi podobná značka CE však znamená China Export a tudíž postrádá jakoukoliv certifikaci (zdroj Wikipedie).

Rozdíl mezi oběma značkami je ve vzdálenosti písmen C a E. China Export má proti evropské značce obě písmena umístěná mnohem blíž. 

Já mám takovou pomůcku, která je vidět i z tohoto obrázku, že pokud můžu udělat z písmene „C“ písmeno „O“ a písmeno „E“ mi na něj plynule naváže, je značka správná. Když ho překryje, je to Čína.

POZOR, aby nedošlo k omylu! To že je výrobek Made in China neznamená, že je mimo normy. Klidně může být vyroben v Číně, splňovat vše potřebné a být označen správnou značkou C E.

Já o rozdílu těchto označení vím už dávno. Je mi jasné, že věcí z Číny máme doma hodně. A nedělám si iluze, že jsou všechny podle norem. Zajímalo mě, jak jsou na tom hračky mých dětí, a samozřejmě nejsou výjimkou. U některých hraček mě ale jejich necertifikovanost překvapila.

Věděli jste o tom? A jak jste na tom doma nejen s hračkami vy?

Miluju když…

… se děti smějí.
… mě syn pohladí a dá mi pusu.
… se naložím do horké vany.
… manžel pobrukuje a tančí se mnou v kuchyni.
… děti usnou a já si rozdělám něco dobrého.
… všechno kvete.
… se zachumlám s pěknou knížkou do peřin, venku prší a kapky bubnují do parapetu.
… se schoulím manželovi do náruče.
… s jazykem na vestě zdolám kopec, kecnu si do trávy a kochám se výhledem.
… můžu být (a jsem) dobrá hostitelka.
… venku zpívají ptáci.
… zavřu oči, nastavím tvář sluníčku a nemyslím vůbec na nic.
… dětem jiskří oči radostí.
… mě manžel překvapí.
… se mi něco povede.
… sluníčko ozáří podzimní barevné listí na stromech.
… se kouknu do zrcadla a řeknu si, že mi to sluší.
… svištím na lyžích po prašánku dolů z kopce a v bufetu se zahřeju horkou čokoládou se šlehačkou.
… je prostě pohoda.

Napište si i vy svá „když„. Mě už je líp.

Krásný víkend…

Bezinkový sirup miluju z jednoho prostého důvodu. Dá se z něho připravit úžasný osvěžující nápoj pro horké letní dny. Proto jsem moc ráda, že bydlíme v odlehlé části města, kde nám přímo před domem roste bezových keřů celá řada a já si je můžu dojít s košíčkem hezky natrhat a udělat si pravý nefalšovaný domácí sirup z černého bezu.

RECEPT:

Recept je velmi snadný. Osvědčil se mi tento (zdroj: recepty z květů černého bezu) a dělám rovnou dvojitou dávku:

50 ks květů černého bezu, nejlépe z keřů daleko od silnice
2 l vody
2 citróny
2 kg cukru, já používám klasický krystal

POSTUP:

Natrhané květy propláchnu, dám do hrnce, zaliji vodou a přidám citróny, z kterých odkrojím kůru. Povařím a nechám 24 hodin vyluhovat. Pak přecedím přes husté síto (nebo se radí plínka či pláténko) zpět do hrnce. Přidám cukr, míchám, dokud se nerozpustí. A pak přivedu k varu a zvolna vařím asi 5 minut. Ještě horkým sirupem plním umyté sklenice, zavřu, otočím dnem vzhůru a nechám vychladnout. Pak sklenice skladuji ve sklepě v temnu a chladu.

Největší zádrhel je to odležení do druhého dne. Musím si vždy trhání květů naplánovat tak, abych měla druhý den čas na dodělání sirupu. Což se mi třeba vloni vůbec nepodařilo a byli jsme bez domácího zlatavého nápoje.

Navíc zapomnětlivcům radím, udělat si někde velký uzel, abyste na hrnec s rozdělaným sirupem nezapomněli. Mě se to stalo první rok a plíseň na povrchu měla za následek zkázu celého mého snažení.

Chodíte na bez nebo chodíte bez? :)))

Zavádění

Se zaváděním kalíšku jsem ze začátku bojovala, hlavně s hloubkou zavedení. Tady vám jsou všechny návody na nic. Každý musí najít ten svůj. Nevěděla jsem, do jaké hloubky ho mám zasunout. Vlastně mi vůbec nešel zasunout nijak zvlášť hluboko. Pořád jsem ho cítila, vadila mi stopka, nebo vylézal, protékal… A když jsem se ho pokusila zavést dál, rozvinul se stejně už „na kraji“. Takže jsem různě zkoušela, jak nejlépe na to. Musela jsem přijít na ten svůj správný gryf a pozici. Teď už zavádím bez problémů. Nejvíc mi vyhovuje něco mezi pozicí demi-plie a grand-plije. A vím, že kalíšku je nejlépe, když má spodek kousek za vchodem. Časem jsem se přesvědčila o tom, že je potřeba, abych slyšela při rozvinování takový ten „vcucující“ zvuk. Když si přesto nejsem jistá, zda se kalíšek rozvinul správně, obkroužím ho prstem a je to, drží na svém místě.

Stopka

Stopku (u obou mých kalíšků jsou ohebné), jsem postupně u obou kalíšků zkracovala a zkracovala, až jsem ji nakonec ustřihla celou. Neustále jsem ji cítila, jak nepříjemně tlačí a vadí. Takže šla pryč. Jak je jasné už z předchozího popisu o zavádění kalíšku, nemám problém nahmatat spodek kalíšku. Pak mírně zmáčknu, aby se kalíšek uvolnil, a vytáhnu. V tomto je vidět, jak jsme každá jiná. Některé ženy trápí, že kalíšek jim zajede hluboko a vybírají dlouhou stopku a jiné, jako já, ji vůbec nepotřebují.

Intimka jako pojistka

Od začátku používám kalíšek s vložkou. Pro jistotu. Cítím se pak víc psychicky v pohodě. Než jsem vychytala zavádění, tak protékal víc. Teď už se mi stane jen zřídka, že je intimka špinavá. Pokud se to stává, bývá to nejčastěji ze začátku cyklu, pak už dobré. Nevím čím to je, říkám si, že jsou možná ještě zbytky krve, které byly na stěnách před zavedením kalíšku. Třeba by se problém vyřešil, pokud bych zavedla kalíšek již před menstruací, ale k tomu jsem se ještě nedopracovala.

Vylévání

Vylévání a vyplachování kalíšku pro mě od začátku představuje problém. Úplně prvně jsem řešila, jak to udělám, když doma nemáme spojený záchod s koupelnou?  Jak přejdu z jedné místnosti do druhé tak, aniž bych si ušpinila prádlo? To byl druhý důvod, proč jsem také používala intimky. Kalíšek jsem schovávala v ruce, aby mě nikdo neviděl a neukápla jsem. Na toto někdo radí dát na toaletu (místo koše) petku s vodou. Já jsem to nakonec vyřešila tak, že kalíšek vylévám až v koupelně. A nejpohodlnější je sprcha. První dva dny vylévám asi třikrát denně, pak už stačí jen dvakrát – dopoledne a večer.

Problém s vyléváním ale zůstává někde na cestách, na návštěvách apod. Teď jsem viděla, že dělají skládací kelímek na použitý kalíšek. Doma si do něj dáte čistý kalíšek a na cestách ho vyměníte za ten použitý. Obsah vylijete do toalety. Odpadá tím problém s vymýváním kalíšku. Ale zas je to problém, že ho musíte mít dva a mít druhý u sebe.

Kalíšek k nám ale není přirostlý a vždy je možnost volby. Proto, když jsem jela s kamarádkou na chalupu, kde nebyla ani voda, ani elektrika a jen suchý záchod, vzala jsem vložky. Výjimky ale v tomto případě nedělají pravidlo

Plusy

• Cítím se přirozeně
• Nic mě nezavazí, neposouvá se
• Nemusím se bát, že zapomenu při odchodu z domu hygienické potřeby
• Necítím zápach
• Jsem čistá
• Ušetřím

Mínusy

• Vždy je riziko, že se kalíšek uvolní a začne protékat (ale u vložek je riziko ušpinění stále větší)
• Teď se začaly vyskytovat na internetu články, že kalíšek není zdraví, což ale nemůžu posoudit

Co jsem už všechno s kalíšky zvládla

• Romantický víkend s manželem k výročí svatby – koupel, saunu, masáže…
• Projížďky na kole.
• Aqualand
• …

Co se u mě změnilo

Jak jsem psala v 1.díle. Úplně to nejvíc, co mi kalíšek přinesl je svoboda. Užívám si spaní bez kalhotek, necítím žádné nepříjemné pachy, nic mě netlačí ani se neposouvá, nic se nedostává mimo potřebnou savou oblast. Nemusím myslet na nákup hygienických potřeb. Finanční výhody jsou příjemný bonus. Nemusím myslet na to, že musím mít pořád u sebe vložky či tampóny. Jedinou výjimkou, kdy mám vložku raději u sebe, je začátek menstruace. Nemám úplně přesný cyklus a zavádění kalíšku dopředu mi zatím nevyhovuje. Tak nějak chci vědět, kdy to na mě přišlo a myšlenka, že vyndávám a zandávám kalíšek pořád dokola a zkoumám jestli „už“, se mi nelíbí.

Závěr je úžasný

Kalíšek necítím, zůstávám čistá, můžu ho mít zavedený pořád i přes noc. Navíc před partnerem v ložnici se cítím jistěji a necítím zábrany během intimností…

Zkuste to taky!

P.S. Snad jsem na nic nezapomněla. Kdyby jo, piště dotazy dolů do komentářů.

1. díl – Proč a jak jsem vybírala

3. díl – YUUKI & Mooncup – připravuje se

Mámou je ale i naše babička nebo jí je i matka adoptivní. Napadlo vás to někdy? Komu všemu dnes přejete a jak jste na tom s nasloucháním starších? Jak to mám já, vám prozradím v dnešním článku.

Pokud chcete popřát svým blízkým hezkým originálním přáním, stáhněte si či sdílejte tato má dvě přání vytvořená přímo pro vás a tuto krásnou příležitost…

Další krásná přáníčka nejen na Den matek najdete třeba ZDE.

MOUDROST NAŠICH BABIČEK

Ne nadarmo se říká: „Spokojená matka rovná se spokojené dítě„. I moje babička mi vždycky říká: „Směj se, budeš mít usměvavé dítě„. A opravdu to funguje!

Toto předávání moudra z generace na generaci mi v dnešní době chybí. Nemyslím tím, že bychom zase měli začít bydlet celá rodina v jedné světnici, ale víc poslouchat starší generaci, která už podobnými situacemi jednou prošla a vychytala chyby, by nám asi někdy neuškodilo. Navíc si myslím, že není důležité, aby to byla rovnou maminka, babička nebo tetička. Ty třeba nechceme poslouchat už z principu, který jsme si vybudovali v pubertě, období vzdoru.

Stejně tak dobře může být naší „moudrou babičkou“ rodinná kamarádka, kolegyně v práci, maminka kamarádky… Vím, že je těžké si nechat radit. Většinou platí, že pokud se člověk nespálí sám, tak neuvěří a poradit si nenechá. Pojďte to ale čas od času zkusit.

Já se staršími kamarádkami obklopuji už dlouho a musím říct, že mi to dává opravdu hodně. A co víc, funguje to podle mě i naopak. Protože když jsou ony se mnou, jsou starší pouze datem narození uvedeném v občance. A to je krásná protislužba, nemyslíte? Máte už taky někoho?

ADOPCE

A teď trochu z jiného soudku. To, že máme popřát své mamince nás asi napadne, ale mámou je určitě více žen kolem nás, i když si to hned neuvědomujeme. Je to naše babička nebo už i dcera, teta, kamarádka, sousedka… Navíc jsou to i ty statečné ženy, které dítě adoptovaly. Adopci na dálku už asi znáte. Nedávno jsem se ale setkala s úžasným nápadem adopce na blízko (kamarádčiny webovky zde). Postupně jsem zjistila, že to není zas taková novinka, ale pro mě byla. Dětí v dětských domovech je u nás bohužel taky hodně a určitě by byli moc rády, kdybychom nemysleli jen na ty v jiných zemích, na jiných kontinentech.

Co to ale znamená být mámou? To mi přijde stejně silné téma jako „být či nebýt“. O tom třeba zas někdy jindy.