Řeknu vám, že už ani nevím, proč a jak mě napadl zrovna semafor, ale myslím, že je to nápad dost originální a i ztvárnění se nakonec povedlo.

Omezujících faktorů při vymýšlení bylo hodně. Ležela jsem v posteli a říkám si: „Je to kostým do školky, což znamená, že v tom bude skoro celý den a musí si v tom umět dojít sám na záchod. Nechce mít nic na hlavě, takže tím odpadají všechna zvířátka a masky ze života – profese či historické postavy (loni byl za piráta a jelikož pirátský klobouk u něj neprošel, vypadal bez něj jak nepovedený klaun). Navíc chci, aby byl originální (pirátů bylo loni na plese nejmíň osm). A hlavně se mu ten převlek musí líbit, aby ho chtěl mít na sobě…“

Promítala jsem si věci, co mám doma, z kterých by šlo něco vytvořit a neopomíjela v přemýšlení zahrnout hodnocení složitosti masky. Nemůže to být nic moc složitého. Musím ji zvládnout vyrobit jednoduše a navíc rychle. Mám mám málo času a energie.

A „cink“ napadl mě semafor. Když jsem to druhý den říkala s nadšením synovi, jestli by nechtěl jít za semafor, očička se mu rozzářila a od té doby nemluvil o ničem jiném. Dnes už to jsou dva roky a v kostýmu semaforu půjde ten mladší.

Postupovala jsem takto: 

1. Vzala jsem manželovo staré triko, ustřihla rukávy, začistila kraje, zúžila.
2. Ustřihla jsem si dva černé obdélníky a tři barevná kola. U obdélníků jsem nechala 0,5 cm na založení, u kol 1 cm – 0,5 cm na jedno založení kvůli třepení okrajů a 0,5 cm na založení při přišívání na černý obdélník.
3. Okraje jsem založila, aby se netřepily.
4. Kola jsem přišila ručně k černým obdélníkům. Na jednom obdélníku jsem kola malinko vycpala umělým vláknem z polštáře.
5. Černé obdélníky jsem přišila na stroji k tričku. Dopředu s vycpanými koly, dozadu bez výplně.

Jednoduchý stručný návod švadlenky jistě pochopí.

Rady a tipy:

Kdybych měla, použila bych filc. Netřepí se a nemusí se tedy zakládat.

Já mám na svůj dětský karneval špatné vzpomínky. Celé dny jsem se parádila a vyráběla korunky a nakonec jsem byla maminkou navlečena do muchomůrky. Chápete to? Holčičku, která se parádí, snaží být krásná, chce být dokonalá, přestrojit za blbou houbu a ještě k tomu jedovatou, kterou všichni odkopnou?! Kostým se mamce sice výtvarně moc povedl a houba jsem byla jediná (princeznou byla každá druhá), ale šrám na dětské dušičce to nesmaže. Babičce se mě druhý rok asi zželelo a vyfintila mě za vysněnou princeznu. Korunku si dodnes pamatuji, přecházel z ní zrak.

Snad na mém synovi nezanechá semafor žádné stopy

Za co jdou vaše děti? Jaký kostým jste měli vy, když jste byli malí?

Možná si říkáte… tomu mladšímu dá osvědčený semafor a za co půjde ten starší? Prozradím vám, že jsem vymyslela , že se pokusím vyrobit kostým kostičky LEGA. LEGO je teď u nás velká vášeň. Jak to dopadlo a jestli plán vůbec vyšel, napíšu zas někdy příště

Na internetu jsem našla obrázky spousty krásných soviček. Jedna hezčí jak druhá. Nechala jsem se jimi inspirovat a vytvořila jsem si vlastní design a střih tak, aby výsledná sovička byla pro mě ta nejkrásnější.

Abyste o tu nejkrásnější sovičku nebyli ochuzeni, můžete si ji ušít podle mého návodu.

Návod a foto-postup

Legenda k foto-postupu:

1. Dle střihu si nastříháme všechny díly. Tělo, bříško a oči jsou z bavlněné látky, zbytek z filcu.
2. Bílou bavlnkou přišijeme panenky k očím.
3. Bavlnkou ve stejné barvě filcu sešijeme rub a líc zobáku a nohou.
4. K tělu přišijeme hustým entlovacím stehem nejprve bříško a pak oči.
5. Přišijeme zobák. * Uši jsou nastříhané do poloviny filcu a stočené do ruličky. Kraje obdélníku se dotýkají vzadu uprostřed.
6. Našpendlíme/nastehujeme nožky a uši směrem dovnitř lícu.
7. Dáme na sebe zadní a přední díl těla líc na líc a sešijeme. Mezi nožičkama si necháme díru na naplnění.
8. Převrátíme na líc a naplníme. Jako náplň používám výpně z těch nejlevnějších polštářů pro spaní na břiše z Ikea za 39,-Kč (GOSA SLÅN).
9. Zašijeme díru pro plnění.

Střih

Střih si vytiskněte ve velikosti jaká vám bude vyhovovat (střih ke stažení ve formátu PDF tady). Ty moje sovičky mají velikost tělíčka 26cm a 32cm.

Výsledek

Tyto krásné sovičky jsem vyrobila před dvěma roky pro mé dva syny jako dárek pod stromeček. Dopadlo to ale s nimi tak, jak jsem myslela. Tenkrát skončili „jen“ jako dekorace dětského pokojíčku pro potěchu maminčina oka, protože je přebily jiné dárky. Ale teď si kluci sovičky už tak oblíbili, že s nimi spí v posteli. Takže výroba stála za to.

Sovičky jsem udělala ve dvou velikostech ze dvou stejných látek, aby k sobě ladily, jen jsem přehodila barevnost pro tělíčko a bříško.

Vyrábíte hračky? Jaké dětské hračky máte nejraději.